[ zpět ]

Bezradnost a demagogie ČSSD

1.9.2010

Poslední týdny ukazují ČSSD ve velmi žalostném stavu. Na jedné straně se téměř zoufale snaží zejména Michal Hašek odstřihnout od paroubkovské nálepky. Na druhé straně tentýž Hašek tvrdí, že si pokládá za čest být v jedné straně s Davidem Rathem, a slibuje, že půjde vládě po krku. Úřadující šéf strany Bohuslav Sobotka pak jen potvrzuje rozpačitý dojem ze současné ČSSD svými úvahami o způsobu řešení zadlužení Česka. Hlavně nedělat nic, to je krédo dnešní sociální demokracie. Neustále se vyzdvihuje jako spásonosné zejména zvýšení daní „vysokopříjmovým skupinám a podnikům“. Hejtman Hašek pak tvrdí, že ve svém kraji v nové koalici s lidovci bude nabízet „chytrá řešení“ místo „hloupých škrtů“. Škoda jen, že žádné chytré řešení, které by si zasloužilo toto pojmenování, už z české levice nevypadlo celá léta.

V posledním pořadu Otázek Václava Moravce dostal k socialistickému mlžení Bohuslav Sobotka plný prostor. Snahu vlády o alespoň malou nápravu situace ve státní správě tlakem na efektivitu nebere Sobotka na vědomí. Stále dokola operuje s tím, že si snížení platů nedají státní zaměstnanci líbit. V tom ho vehementně podporoval vrchní odborář Zavadil. I tento pán sice slibuje jednání s vládou a zaměstnavateli, na druhou stranu ale již naše odborová centrála - reprezentující necelých 20 % zaměstnanců - připravuje „mohutnou protivládní demonstraci“. A jak je v levicových luzích a hájích zvykem, mohutně se při tom lže. Například tak, že Sobotka vyjmenuje všechny možné zaměstnance, kterým se podle něho sníží platy, a nezapomene na učitele a zdravotní personál, kterých se připravované snížení tarifních platů nebude vůbec týkat. Vláda již dala jednoznačně najevo, že se učitelům základních a středních škol nebudou platy snižovat. I Miroslav Kalousek to v diskusi opět připomenul. Sobotka tento argument stejně vytáhl.

Ministr financí navíc opět připomněl, že se nemusí většiny státních zaměstnanců snížení platů vůbec dotknout, pokud se podaří zvýšit efektivitu státních úřadů a vykonávat s menším počtem zaměstnanců povinnosti dané státní správě zákony. Argument tlaku vlády na efektivitu práce podpořil pouze předseda svazu zaměstnavatelů Míl, který poukázal na úspory, kterých bylo během uplynulých dvou krizových let dosaženo v privátní sféře. Tyto argumenty se však od Sobotky i Zavadila odrážely jak pověstný hrách od stěny. Tito dva pánové prostě budou za zájmy zaměstnanců bojovat tak dlouho, dokud v Česku nebude nezaměstnanost podobná té španělské. Mnohokrát už v řadě podobných diskusí zaznělo, že právě státy s největší ochranou zaměstnanců mívají nezdravě vysokou nezaměstnanost. České odbory jsou dnes plně ve vleku názorů na co největší zaměstnaneckou ochranu a všechny pokusy o její redukci zásadně odmítají. Stávají se tak současně protektory vysoké nezaměstnanosti, a to i v situacích, které by to jinak vůbec nevyžadovaly. Jak ministr Kalousek v diskusi řekl, celkem chápe, že se Sobotkovi plány vlády nelíbí. Volby však v Česku posílily strany, které si za svůj velký cíl daly redukci státních deficitů, a to především snížením výdajů státu.

Pokud bude tato operace úspěšná, což mimo jiné záleží i na důslednosti nové vládní politiky, potom bude mít současná vládní koalice dobrou šanci na úspěch i v dalších volbách do sněmovny. Levičácké kvílení nad nebohými státními zaměstnanci nás však bude provázet celou tu dobu.
 

Jan Bartoň

[ zpět ]