V Evropě žije 7% celosvětové populace. Současně však Evropa vyplácí 50% všech světových sociálních dávek. Evropské agentury rozvojové spolupráce by podle přijatých pravidel měly poskytovat ročně 0,7% HDP na pomoc chudým zemím. Tento požadavek však kromě Norska a Švédska nikdo neplní. Česká rozvojová agentura na tuto ekonomickou a humanitární pomoc dostává pouze 0,11 % HDP. Stejně tak neplníme parametry obrany v rámci států NATO. Místo předepsaných 2% HDP dává Česká republika na obranu 1% a většina evropských zemí na tom není o moc lépe.
Je tedy patrno, že štědrý evropský sociální systém se rozvíjí na úkor jiných platných závazků evropských zemí. Pokud dnes mnohé hlasy u nás volají, abychom pomohli lidem tam, kde to potřebují, aby nemuseli utíkat, musíme si uvědomit náš závazek vůči podfinancované České rozvojové agentuře. Evropské ambice jenom ve vlivu na africký kontinent se musejí zmnohonásobit. Politickým jednáním a ekonomickými investicemi musejí jednotlivé evropské země napomáhat rozvoji infrastruktury jednotlivých zemí Afriky a tímto současně si „koupit“ větší vliv na politické spolupráci. Stejně jako má Španělsko v africkém Maroku dvě enklávy – Ceutu a Mellilu, je nutné, aby Evropa získala enklávy i v ostatních afrických zemích, především při jeho severním pobřeží. Ať již by za to hodně zaplatila „po dobrém“, nebo území obsadila v rámci faktické války proti ilegálním mafiím, které vydělávají na ilegální středomořské migraci.
Za varující známku musí Evropa považovat chování uprchlíků po vstupu do Schengenského prostoru. Z pokorných a ušlápnutých běženců se najednou stávají sebevědomí demonstranti a citoví vyděrači. Místo toho, aby se pokorně přihlásili o své místo na Slunci po vstupu do první země Schengenu, chtějí hned „vyzobávat rozinky“ a směřují do země s nejvyššími sociálními dávkami – do Německa. Tento trend je historicky zcela nový a nelze nad ním zavírat oči v okamžiku, kdy narušení řádu hostitelských zemí může vyvolat chaos, ohrožující i samy běžence.
Jaké aktuální řešení tedy navrhuji?
1.) Sociální pomoc pro uprchlíky v celé Evropě sjednotit a nivelizovat na úroveň, která by je nesváděla k preferenci „sociálních rájů“.
2.) Plnit finanční požadavky evropských agentur rozvojové spolupráce vůči africkým a asijským zemím na více než 0,7% HDP.
3.) Finanční pomoc africkým státům spojit se smlouvami o návratu jejich ekonomických uprchlíků.
4.) Finanční pomoc vůči africkým státům spojit s možností vybudování evropských enkláv na jejich území za úplatu.
5.) Plnit bezpodmínečně závazek financování armády ve výši minimálně 2% HDP, mj. za účelem zajištění ochrany vnějších hranic Schengenu.
6.) Morálně a politicky zaangažovat bohaté arabské země do přijímání arabských islámských uprchlíků z jejich blízkého regionu.
7.) Nenechat si vnutit pocit viny za bývalou koloniální historii. Naopak v případě africké desintegrace se nebát znovu vstoupit na africký kontinent vojensky za účelem stabilizace postižených regionů.
Evropa často vypadá jako bezmocná a bezradná. Díky liberálním demokraciím patří skutečně k nejšťastnějším a nejbohatším oblastem na Zemi. Aby takovou zůstala, musí země Evropské unie bezodkladně sjednotit azylovou politiku a přestat vysílat falešné signály těm lidem, kteří by jinak cestu sem zbytečně neriskovali.
