Nejdříve rozebírá rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007 ve věci údajné diskriminace romských žáků na českých školách, který je skutečně smutným precedentem. Opomnělo se v něm zdůraznit, že práva na vzdělání nelze dosáhnout bez patřičné motivace ke vzdělání. Mimo jiné i v důsledku tohoto rozsudku byla znehodnocena práce stovek kvalifikovaných pedagogů, kteří po desetiletí odváděli tu nejtěžší práci ve zvláštních a speciálních školách. V každém období dějin byli lidé, kteří pocházeli ze znevýhodněného prostředí a svoji touhu po vzdělání museli dohánět zvýšeným studijním úsilím a překonáváním překážek. Nikdy nikdo však nedosáhl lepších studijních výsledků tím, že by žaloval své učitele za to, že jej něco nenaučili!
Co se týče plánované inkluze, Mgr. Odehnal zcela správně dokládá, že autoři projektu patrně omylem zaměňují termíny LMD (lehká mozková dysfunkce) a LMP (Lehké mozkové postižení). Zatímco děti s LMD za pomoci asistenta mohou mít z inkluze prospěch, dětem s LMP asistent k řádné inkluzi nepomůže. V konečném výsledku snaha o začlenění žáků s LMP povede k prohloubení jejich izolace, čili k opaku inkluze.
Mgr. Odehnal rovněž zcela oprávněně dokládá, že inkluze v českém školství již probíhá řadu let, jediné, čeho se na inkluzi nedostává, jsou slibované peníze. Pokud se paní ministryni Valachové tyto potřebné peníze na inkluzi podaří zajistit, bude ji patřit dík a uznání. Špatně aplikovaný a nepochopený princip inkluze však může poškodit atmosféru na školách a zkazit život mnoha pedagogům i jejich žákům. Proto bychom před ním měli včas a kvalifikovaně varovat.
MUDr. Vít Šlechta