Jak jsme Klementu Gottwaldovi rušili čestné občanství
27.5.2015
V poslední době se opět rozpoutala diskuse o tom, zda-li ponechat či rušit čestná občanství lidem, jakými byli Hitler, Henlein, Gottwald. Řada historiků zastává názor, že čestná občanství jsou odrazem doby a že by se v žádném případě rušit neměla. Jsem opačného názoru a nabízím vlastní zkušenost:
Před patnácti lety, v době, kdy jsme si v červnu připomínali výročí popravy Milady Horákové, jsme zjistili, že čestným občanem Libštátu je i Klement Gottwald, prezident, který podepsal její popravu, navzdory tomu, že se za milost pro ni přimlouval Albert Einstein s dalšími světovými osobnostmi.
Podle §84 v) platného zákona o obcích může zastupitelstvo nejenom udělovat, ale i odnímat čestné občanství obce. Pokud chceme někomu prokázat čest, můžeme mu udělit čestné občanství. Pokud tento člověk podle nás čest ztratil, máme právo mu čestné občanství odebrat. Osobně se domnívám, že pokud obec chce někomu prokázat čest touto formou, je nutné, aby mezi čestnými občany „nestrašili“ skuteční zločinci a podivné kreatury. Oprávněně by se nový poctěný mohl cítit uražen: „Cože, já mám být čestným občanem vedle Hitlera, Henleina a Gottwalda? Děkuji, nechci“.
Tenkrát to dopadlo dobře. Čestné občanství, udělené Gottwaldovi v roce 1948, jsme zrušili.
Při pátrání po čestných občanech Libštátu jsme zjistili zajímavou epizodu z II. světové války. V roce 1932 obdrželi čestné občanství Libštátu přísedící zemského výboru Josef Crha, ministr obchodu Dr. Josef Matoušek, poslanec Jan Dubický, Josef David, Václav Košek, senátor Josef Dresler a profesor v Bratislavě Dr. Jan Marušiák. V roce 1942 musela být tato všechna občanství na nátlak okupantů zrušena, ale v roce 1945 byla opět obnovena čestná občanství pro Dr. Josefa Matouška, profesora Dr. Jana Marušiáka a pro poslance Josefa Davida. Ostatním čtyřem politikům pováleční zastupitelé patrně necítili potřebu projevení pocty opakovat. I to je obrazem doby.
Pokud někdo váhá, zda-li zrušit čestné občanství politickým vrahům a kolaborantům, radím rozhodně: „Zrušit!“. Jedině tak se čest bude moci opět nazývat ctí.