[ zpět ]

Krvavá kampaň, krvavé kompromisy, krvavé účty

24.4.2009

Takže budou předčasné volby. Za pár měsíců to bude dvacet let, co jsme opět svobodní. Navazujeme na demokratickou éru první republiky. Ta, s lítostí řečeno, trvala též pouze dvacet let. Rozvrátili ji nejprvé nacisté, poté komunisté. Chtěli jsme rychle všechno dohnat. Jenomže společnost zraje pomalu, přeskočit některé etapy nejde. Z dvaceti svobodných let je téměř polovina poznamenána vládní nestabilitou.

Do Sněmovny volíme poměrným systémem. Dlouhodobě se ukazuje, že tento systém nám dobře neslouží, přesto ke změně zatím nedojde. Za pár týdnů tak skončí svou práci vláda Mirka Topolánka a vystřídá ji takzvaná vláda úřednická. Na krátký čas se tedy zmírní spory mezi politickými stranami, protože vybíjet se na vládě v demisi už vážně nemá cenu. Klid bude zdánlivý a velmi dočasný.

Potom vypukne volební kampaň. Očekávám, že bude velmi ostrá, negativní. Oranžový drak začne řvát a chrlit sliby, hlas rozumu nebude tolik slyšet. To jsme zažili již v krajských volbách. Poplatek u lékaře odmítáme, ten nás bolí. Sto tisíc korun dluhů, které má každý občan ČR na svém kontě nás nechává v klidu. Před třemi lety Jiří Paroubek v televizi tvrdil, že dluhy státu se neplatí. Tak to nyní vidíme – v Maďarsku, Lotyšsku, na Islandu. Státní pokladny tam zejí prázdnotou, nikdo jim už nechce ani půjčit. Za Lotyše jsme se mezinárodním bankám zaručili i my, abychom jim pomohli z kritické situace. Sami na tom nejsme nejhůř, ale větev, na níž sedíme, socialisté svými sliby vehementně odřezávají. Někdo to však bude muset zaplatit, ale účty se budou dělat až po volbách.

A protože je naše společnost dlouhodobě rozdělena téměř půl napůl vznikne vláda velkých kompromisů. Personálních i programových. Některé sliby se splní, mnohé spadnou pod stůl. Odehrají se spory o ministry koaliční vlády. Poměry se nezlepší. Jinými slovy: chystá se velká bitva. Bude stát hodně peněz, sil, času a energie a na jejím konci budeme tam, kde jsme nyní. Ale už bez oněch promrhaných peněz, sil, času a energie. Nic proti volbám, bez této soutěže demokracie nemůže fungovat. Ale příliš dlouho od nich očekáváme velkou změnu, kterou nemohou přinést. Beze změny volebního zákona … a jsem opět na začátku.
 

Nezazvonil zvonec, frašky není konec

Pohovory téměř skončily, Jan Fischer skládá vládní tým. U většiny křesel nemá na vybranou, na jednu funkci jedna nominace. Snad pouze u kultury a školství může uplatnit svůj názor. Nevím, proč právě u těchto rezortů je kandidátů více a nemíním to nijak dešifrovat. Důležitější pro mě je, že sám Jan Fischer seznamy kandidátů o žádné jméno neobohatil. Rovněž nepředstavuje svůj individuální program. Až na jednu, si neklade žádné podmínky, úřad premiéra přijímá jak to leží a běží. Onou jedinou podmínkou , možná spíše zdvořilou prosbou je, že se chce vrátit zpět do funkce předsedy Českého statistického úřadu.

Není sám. Stejně uvažuje i Martin Pecina, kandidát na ministra vnitra. S tím rozdílem, že v jeho případě je model dočasného opuštění funkce se zajištěným návratem nepoužitelný. Je zcela proti zdravému rozumu, aby Martin Pecina zastával funkce obě. Nápad, že v pracovní dny bude ministrem a o víkendu si půjde zapředsedovat, je mimo jakýkoli věcný komentář.

Z dosavadního jednání tedy vyplývá, že Jan Fischer se rozhodl být pouze přechodným administrátorem vládní agendy. Téma i personální obsazení dodá politická scéna, on to nějak zúřaduje. Takže to bude politická vláda, ale říká se jí jinak. Budiž. Pan premiér však musí vědět, že bude mít v rukou kompetence i odpovědnost za rozhodnutí, která učiní. Možná si říká, že jde o krátkou dobu během níž se nic závažného nestane. Třeba ne, třeba ano. Jestliže se ale spoléhá na nějaké dohody s Jiřím Paroubkem, nemělo by mu uniknout, že ten se již od jeho vlády distancoval. Má totiž důležitější práci. Volební kampaň. Problémy, které navařil České republice ho nezajímají, ruce už si umyl. Ale ještě předtím pana Pecinu nominoval.
 

Miroslava Němcová

[ zpět ]