[ zpět ]

Nedotknutelná ekoeuromultikultipozitivní diskriminace

22.3.2009

Zastánci ekonáboženství mají velmi silný hlas po celém světě. Ohánějí se globálním oteplováním a ochranou přírody, ač mnohdy sami nedělají vůbec nic kromě vymýšlení nesmyslných opatření, která stojí nemalé peníze, na nichž přímo či nepřímo vydělávají.

Neváhají klidně záměrně použít lživé údaje (Al Gore) a především straší obyvatelstvo a vlády celého světa svými katastrofickými scénáři, které nemají reálný základ. Z původně záslužných ochránců přírody přerostli do "ekoteroristů" usilujících o diktát všem.

Jejich výmysly jsou často kontraproduktivní. Například nápad používat biopaliva. Kvůli pěstování biopaliv se zhoršila potravinová situace v chudé Africe, na výrobu 0,9 litru biopaliva se spotřebuje 1 litr klasických pohonných hmot a ekologičnost biopaliv se ukázala být co se týče vypouštěných škodlivin do ovzduší ještě horší než při spalování klasických pohonných hmot.

Kdo si troufne zpochybnit jejich jeinou a správnou pravdu je ihned označen za šarlatána, škůdce, ničitele Země a dalšími podobnými přívlastky. Je smutnou skutečností, že tito "ekoteroristé" získali velký vliv po celém světě a tím pádem je čím dál tím obtížnější prosazovat rozum proti zelenonáboženské hysterii.

Prakticky totéž platí i pro skupinu zastánců eurostátu, v němž by národní státy zcela ztratily svou roli. Direktivní řízení z Bruselu eurobyrokraty, kteří neznají a ani nemohou znát problémy regionů národních států je stejně škodlivé jako prosazovaná biopaliva. I u této skupiny je každý, kdo se postaví proti nařízené integraci zvrchu, ihned častován zrádcem, škůdcem, bláznem a dalšími krásnými přívlastky.

Názornou ukázkou euronáboženství budiž nedávná návštěva zástupců europarlamentu u českého prezidenta. Zdvořilostní návštěvu pojali tak, že je prezident (zatím) svrchované země na koberečku a musí se zodpovídat bývalým revolučním barikádníkům.

I u euro skupiny je patrná snaha diktovat ostatním co si mají myslet, co mají říkat a co mají dělat. Zkrátka taková malá komunistická reminiscence. Běda tomu, kdo si dovolí mít vlastní názor a dokonce nesouhlasit s tím, co byrokratiká euroelita pro nás chystá.

Multikulturalisté také chtějí určovat jak se máme chovat vůči jiným kulturám. Je to nošením dříví do lesa, protože průměrně inteligentní člověk nemá nic proti jiným kulturám. Něco jiného ale je násilná instalace cizí kultury a vydávání to za jediný správný přístup.

V Evropě můžeme dnes snadno potkat velké množství zahalených žen tak, aby to odpovídalo islámu. Nikdo tomu nevěnuje větší pozornost, možná tak malé podivení při míjení na ulici. Multikulturalisté hlásají, že musíme chápat odlišnosti jiných kultur a dopřát jim jejich právo na existenci v našem prostoru. A je jim zcela jedno, jestli se tyto cizí kultury domáhají práva šaría.

Kde jsou oni multikulturalisté ale například v arabských státech? Jsou ochotni Arabové respektovat naše kulturní cítění? Může si dovolit evropská žena vyjít v arabském státu na tržiště s rozpuštěnými vlasy, v minisukni a lodičkách, aniž by islamisté nějak zasáhli? Znovu jde jen o snahu diktovat, co máme dělat a co si máme myslet.

Pozitivní diskriminací se ohánějí zastánci národnostních menšin. Podle nich máme být hodní na ty, kteří zneužívají náš sociální systém, na ty, kteří považují vzdělání za zbytečnou věc, ba i na ty, kteří krádež považují za normální způsob příjmu. Kdo nesouhlasí, je ihned označen za rasistu a xenofoba.

Opět by rádi diktovali, co si máme myslet a co máme dělat. Všichni nemají stejné startovní podmínky, ale všichni mají stejnou šanci. Vždy mají rozhodovat schopnosti daného jedince a nelze někoho upřednostňovat jen na základě příslušnosti k národnostní menšině nebo na základě obsahu spodního prádla.

Všechny tyto ekoeuromultikultipozitivní diskriminovače spojuje snaha diktovat společnosti svá vlastní pravidla, která povýšili na náboženství. Samozřejmě, pokud je to možné, profitovat na tom. Jestli ono by nebylo lepší, pokud bychom tyto skupiny vykázali tam kam patří, na okraj zájmu.

[ zpět ]