[ zpět ]

Paroubkovu antikomunismu neradno věřit

21.8.2009

V předvečer výročí sovětské okupace a vlastních narozenin vydal Jiří Paroubek prohlášení, v němž oznámil, že jeho strana nepůjde do vlády s komunisty a že platí bohumínské usnesení.

Cožpak o to, prohlášení je to krásné a bylo by ještě hezčí, pokud by se mu dalo stoprocentně věřit. Možná, že ČSSD opravdu nepůjde s komunisty do otevřené koalice, ale tichá koalice je možná ještě horší variantou.

Pro příklad netřeba chodit daleko. Právě za dob premiérování Jiřího Paroubka došlo k průlomu v parlamentní spolupráci. Tehdy si ČSSD společně s KSČ(M) prohlasovávala jeden zákon za druhým bez ohledu na své koaliční partnery. Ať už byli Paroubkovi předchůdci jací byli, ač byl Zeman hulvát, ač byl Špidla nekomunikativní autista se zálibou ve studování odposlechů, ač byl Gross pravděpodobně zkorumpovaný až na půdu a zakládal si své vlastní policejní týmy o jejichž existenci a činnosti věděl jen on a politiku použil jen jako prostředek k podezřelému zbohatnutí, tak ani jeden si nedovolil to, co Jiří Paroubek.

Současný předseda socialistů pracuje na restauraci komunistů již dlouho, prakticky od doby, kdy se dostal do vládních funkcí. Mnohdy šlo možná jen o vypuštění balonku co mu projde a co ne, ale přesto je jeho snaha o spolupráci s komunisty neoddiskutovatelná.

Pokud půjdeme v paměti jen pár let zpátky, musíme si zákonitě vzpomenout na Paroubkova slova o tom, že si umí představit vládnutí s komunisty v roce 2010, že zákony bude schvalovat i s marťany (na kritiku schvalování zákonů s komunisty), na jeho možná už dávno zapomenutou snahu o zrušení lustračního zákona, kterážto by umožnila komunistům návrat do vrcholných funkcí.

Paroubkova orientace na Rusko, stejně jako ta komunistická, je rovněž veřejně známa a domlouvání se s Putinem o tom, jak bude u nás ČSSD zastávat ruské zájmy ohledně radaru dostává v souvislosti s vyhoštěním dvou ruských diplomatů úplně jiný rozměr.

Stejně tak návštěva Sýrie, která podporuje terorismus nebo Kavanova palestinská eskapáda zapadá do komunistické strategie. Komunisté vždy podporovali státy, které se vyznačovaly nedemokratičností nebo terorismem.

Ještě v loňském roce doporučoval Jiří Paroubek svým zástupcům v krajských vládách, aby spolupracovali s komunisty a najednou že by mu komunisté nevoněli? Není to spíše jen osobní msta za prezidentskou volbu, kdy s ním komunisté nedrželi basu?

Programy socialistů a komunistů se takřka shodují. I to o mnohém svědčí, především o tom, že obě strany chtějí trestat úspěšné a nadprůměrný výdělek považují za div ne trestný čin. Přitom kdyby nebylo úspěšných mnoho lidí by místo do zaměstnání chodilo na sociálku.

Jiří Paroubek byl za minulého režimu zdatným aparátčíkem, kdy se jako nečlen KSČ dostal na post náměstka RaJ a tam se mohl člověk dostat opravdu jen tehdy, byl-li režimu silně oddán a patřičně prověřen. Tím spíše, pokud nebyl členem KSČ.

Jiří Paroubek už mnohokrát prokázal, že není pro něj problém změnit během 24 hodin dvakrát názor o 180 stupňů. Nynější antikomunistcké prohlášení absolutně nekoresponduje s jeho dřívějším konáním a snahou. Jistě, každý člověk se názorově vyvíjí, ale že by došlo až k takovému obrácení Ferdiše Pištory? Dnes Jiří Paroubek popírá, že by kdy oslavoval minulý režim a že to prý bylo dílo jeho kamaráda, který si myslel, že mu tím pomůže, archiválie ale mluví trochu jinak (viz zde).

Paroubkovu náhlému antikomunismu neradno věřit. Je jen vějičkou na ty slušnější voliče ČSSD, kteří by spolupráci s komunisty jinak neposvětili. Již mnohokrát Jiří Paroubek přesvědčil o svém zalíbení právě ve spolupráci s komunisty či o svém přátelství s exponenty minulého režimu, zejména s těmi, kteří ostatní "hlídali". Takový člověk by měl být automaticky nedůvěryhodný.
 

Rudolf Polanecký

[ zpět ]