[ zpět ]

Petr Nečas: Stávka? Součást politického boje

16.6.2011

Je politickou realitou, že odbory vstupují do politického boje. Nadbíhají přitom zájmům levicových stran, které ve sněmovně nemají většinu a nemohou účinně blokovat prosazování reforem. Odbory jim přispěchaly na pomoc a pokoušejí se dosáhnout přerýsování výsledků parlamentních voleb. Opozice tuto "nezištnou" pomoc odborů opětuje. Sociální demokracie vydala v posledním týdnu na podporu stávky odborů zhruba deset tiskových prohlášení, komunisté jen o něco méně. Jejich texty jsou často tak obdobné, že je otázkou, zda je nekopíruje jedno společné tiskové oddělení.

Nejde o nic překvapivého. Propojení především sociální demokracie s odbory je historické, a to i personálně. Bývalý odborový předák Richard Falbr je dnes europoslancem za ČSSD. Jeho následovník Milan Štěch byl za prosazování společných zájmů s touto stranou dokonce odměněn postem předsedy Senátu. Podobná situace existuje dnes. Místopředseda ČMKOS Václav Pícl byl ještě nedávno poslancem za ČSSD, koordinace kroků odborové centrály s Lidovým domem tedy pokračuje. To je nepochybně legitimní, jen by to mělo být veřejnosti zcela zřejmé.

Blokáda proti veřejnosti

Nikdo nezpochybňuje právo odborů na stávku, nicméně zvolená forma těchto protestů je problematická. To se nakonec okamžitě projevilo v polarizaci společnosti, jelikož existuje velká část veřejnosti, které je protivné, když někdo nepřijatelným způsobem omezuje její svobodu. Jako z jiného světa jsou slogany, že jde o stávku proti papalášům. Jediní, kdo na blokádu dopravy opravdu doplatí, jsou ti, kteří se chtějí dopravit do zaměstnání, do školy nebo třeba k lékaři. To ovšem odborové předáky a opozici nezajímá. Nezajímá je, že způsobí dopravní kolaps. Nezajímá je, že někdo může být poškozen na zdraví. Tady nejde o potrestání "zlé vlády", která musí činit vše pro to, aby důsledky tohoto nezodpovědného počínání minimalizovala. Potrestáni jsou ti, kteří odborům nic nezpůsobili. I judikatura Nejvyššího soudu ČR jednoznačně říká, že právo na stávku má být uplatňováno tak, aby byly škody pro třetí osoby minimalizovány. Pokud se odbory rozhodnou v pátek vyhlásit pondělní stávku, kdy je minimální prostor dotčených zaměstnavatelů a veřejnosti se připravit, už to samo o sobě svědčí o snaze škody naopak maximalizovat. Rozumět lze protestům ve Španělsku, kde vládnoucí socialisté dosáhli nejvyšší nezaměstnanosti v rámci Evropské unie ve výši 21 procent, přičemž mezi mladými lidmi je téměř poloviční. To jsou alarmující čísla, svědčící o špatném stavu tamní ekonomiky, a vláda musí činit velmi nepopulární úsporná opatření.

U nás je ovšem situace diametrálně odlišná. Naše rodiny s dětmi platí nejnižší daně v celé Evropě. Máme šestou nejnižší nezaměstnanost v Unii, nejnižší za poslední dva roky. Jsme zemí s nejnižší mírou chudoby v EU. Nežijeme tedy ve "spálené zemi" a ekonomika se postupně vzpamatovává. Přesto musíme prosazovat reformy, abychom se vyhnuli vážným ekonomickým problémům podobným v některých jiných, i vyspělejších zemích.

Udivující míra demagogie

Míra demagogie, kterou používají odbory, je udivující. Vláda nechystá velkou důchodovou loupež, ale dobrovolné vyvedení menší části sociálního pojištění do penzijních fondů z důvodu rozšíření možností zvýšit si příjmy ve stáří. Pokud ponecháme současný stav, budou penze budoucích seniorů výrazně klesat.

Zavedení nadstandardu neznamená, že většina občanů bude odkázána na chudinskou péči, ale naopak rozšíření kvalitní lékařské péče pro vážně nemocné. Reformy nebudou prohlubovat další zadlužování země, ale naopak směřují k vyrovnaným rozpočtům.

Nepohrdáme veřejným míněním a sociálním dialogem. Prosazujeme ty reformy, kvůli kterým jsme byli zvoleni a které byly nastartovány už před čtyřmi lety. Se sociálními partnery jsme strávili při jednáních desítky hodin. Neodcházíme z těchto jednání a jsme připraveni s nimi jednat i nadále. Reformy měnit nemůžeme, ale lze nalézt shodu na některých parametrických úpravách. Postupné sjednocování DPH bude rodinám s dětmi kompenzováno. V této souvislosti za vše hovoří stanovisko jednoho z odborových předáků Bohumíra Dufka ke koncepci reformy veřejných financí z června 2003. Tehdy plédoval za postupné sjednocení sazby DPH ve výši 15 procent, čímž by se podle něho "předešlo mnohým daňovým únikům a podvodům při uplatňování nadměrných odpočtů. Na konečné ceně pro občany by se velké zdražování nekonalo." Tato slova navíc pocházejí z doby konjunktury, nikoli krize.

S chladnou hlavou lze dosáhnout více než s emocemi. Odbory však nejsou politická strana a nejsou součástí vládní koalice. Proto nelze očekávat, že vláda bude plnit jejich program, totožný s programem ČSSD a KSČM.

RNDr. Petr Nečas, předseda strany, člen regionální rady, místopředseda oblastního sdružení a předseda vlády, poslanec PČR

[ zpět ]