[ zpět ]

Podzim oživlých nebožtíků

3.10.2009

Podobně jako blaničtí rytíři sliboval léta svůj návrat, až bude nejhůř. Teď uvažuje o založení partaje s pracovním názvem Strana pro práva občanů. Ano, bývalý šéf sociálních demokratů a expředseda vlády Miloš Zeman je zpátky na scéně, ať už jeho plány dostanou reálnou podobu či nikoli.

1:0 pro minulost
To vše může svědčit o několika věcech. Současná generace politiků nedosahuje úrovně té předchozí. Do politiky přestala přitékat nová krev. Rozhodně však platí, že během letoška, od pádu vlády po zmatky s volbami, současné politické elity opakovaně zklamaly.
Poněkud otřepané varování, že česká demokracie není ani po dvaceti letech od pádu komunismu zcela standardní, není až tak nemístným klišé.
Na druhé straně fenomén zvýšeného výskytu starých tváří v Česku existuje, avšak přece jen nejde o masový jev.
Politolog Tomáš Lebeda ze Sociologického ústavu Akademie věd pro týdeník Ekonom připustil, že pro občany by mohl být návrat generace politiků devadesátých let osvěžující. Měli totiž na rozdíl od těch současných vize a nešlo jim jen o přežití ve funkcích.
Ohledně jejich návratu je ale skeptický. "Nová generace dobře ovládá technologii moci a je otázka, jestli se může přes ně vůbec někdo prosadit zpět," myslí si.

Zeman ante portas
Zeman není jediným emeritním politikem, který se v poslední době znovu hrne na oči veřejnosti. Hvězdou zářijové ústavní krize se stal i někdejší předseda bývalé Občanské demokratické aliance a nyní advokát Jan Kalvoda. Ostatně stejně jako bývalý vicepremiér za ČSSD a dnešní šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Kredit oprášil i jeden z populárních ministrů devadesátých let a současný poradce banky Goldman Sachs Vladimír Dlouhý. V Národní ekonomické radě vlády (NERV) se angažoval tak výrazně, že se začalo mluvit o jeho eurokomisařských ambicích.
Vlivným hráčem se na jaře znovu stal ministr informatiky zaniklé Unie svobody Vladimír Mlynář, když přijal post šéfa poradců premiéra Jana Fischera.
Vliv má i Mlynářův kabinetní kolega Pavel Němec, který po odchodu Mirka Topolánka z premiérské funkce zůstal jeho neformálním konzultantem.

Důchodce a jeho podmínky
Sedm let očekávaný comeback Miloše Zemana má i řadu jiných háčků. Bývalý premiér totiž už nechce mít nic společného se sociální demokracií, kterou v letech 1993 až 2001 vedl a za niž v roce 2003 neúspěšně kandidoval na prezidenta.
Tentokrát se připravuje na předsednictví zcela nové Strany pro práva občanů (SPO).
"Občanské sdružení Přátelé Miloše Zemana bude mít 17. října celorepublikové shromáždění a tam by rozhodnutí o nové straně mohlo padnout. Sdružení by se stalo jejím jádrem," řekl Ekonomu Miroslav Šlouf.
Lidé kolem něj už myslí na financování. Potřebují sehnat na rozjezd zhruba 20 až 30 milionů korun. "Obrátíme se na naše majetnější přívržence, myslím, že nakonec to nebude problém. Já jsem připraven poslat na účet 100 tisíc korun," řekl Šlouf.
Odmítá představu, že by mělo jít o jednoznačně levicovou stranu. Program SPO by prý zdůrazňoval především ty věci, které ostatní opomíjejí. Například boj s korupcí a politickou zkostnatělostí.
Ještě uprostřed léta Zeman spojoval svůj návrat z exilu na Českomoravské vysočině s trojicí podmínek. Ty jsou splněny tak napůl.
První bylo prohloubení ekonomické krize. K tomu ještě může dojít, protože další kolo bankrotů firem se teprve očekává.
Druhou podmínkou byla podle Zemana nutnost postavit se vládě velké koalice ODS a ČSSD, kterou by prý považoval za zradu na voličích. Právě pokus Jiřího Paroubka o spolupráci s Mirkem Topolánkem byl v létě roku 2006 hlavní příčinou jeho rozchodu s Lidovým domem. Předčasné volby sice byly odloženy, ale například podle politologa Jiřího Peheho je velkou koalicí už dnešní úřednický kabinet Jana Fischera, do něhož většinu ministrů nominovaly obě strany.
Do jaké funkce Zeman míří, naznačuje podmínka třetí. Totiž aby prezidenta přestal volit parlament a začali jej vybírat občané. Ta splněna není, nicméně příslušný návrh změny ústavy ve sněmovně už dávno leží.

Přátelé jen odsud potud
Zatímco subjektivní podmínky "zemanovské revoluce" jsou jakžtakž splněny, s objektivními je to horší. Ne všichni ze sdružení Přátelé jsou totiž vizí nové strany nadšeni. Například bývalý ministr dopravy Jaromír Schling myslí, že je to předčasné.
"Je jasné, že by se nová partaj musela zařadit na levici. Tam nyní ale stojí sociální demokraté a komunisté. A aby to za takové situace k něčemu bylo, bylo by nutné dospět po volbách k nějaké dohodě o spolupráci s ČSSD. Takovou možnost zatím nevidím, snad později," bouří se Jaromír Schling.
Spor už jednou vygradoval, a to v době pádu Topolánkovy vlády. Funkci předsedy sdružení tehdy na protest proti váhání kolem založení nové strany složil exministr průmyslu Miroslav Grégr. Jenže lidí, kteří nejsou ochotni jít natvrdo do střetu s Paroubkem, protože zůstávají členy ČSSD, je ve sdružení více než třetina.
To je voda na mlýn sociální demokracie. Její místopředseda Zdeněk Škromach se vzniku ani úspěchu SPO neobává. "Pro ČSSD to nebude žádná větší konkurence," předpokládá pro týdeník Ekonom.
Podle zjištění Ekonomu se však Zeman pro novou stranu již rozhodl a jeho názor bude nejdůležitější. "Nemyslím, že by něco takového dělal jen proto, aby se zviditelnil. Asi to tentokrát myslí vážně," soudí i poslanec Miloš Melčák, který sice členem sdružení není, ale s bývalým premiérem se dobře zná.
Tím, že Melčák ve spolupráci s Ústavním soudem zabránil předčasným volbám, vlastně Zemanovi poskytl čas se rozhodnout. Navíc se nechal zastupovat advokátem Kalvodou.

Kalvodova mnohomluvnost
Kdyby se druhý den po Kalvodově proslovu před Ústavním soudem konaly volby a on kandidoval, měl by poslanecké křeslo zřejmě jisté. Nastavil totiž zrcadlo současným předákům, a ti v zastoupení místopředsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka či šéfa senátu Přemysla Sobotky propadli. Vedle nich se Kalvoda, kdysi vysmívaný pro mnohomluvnost, jeví třináct let po odchodu z vlády i z čela ODA kvůli svému lpění na ústavnosti i rétorskému stylu jako titán.
Lobbisté blízcí ODS, kteří spekulovali o pozadí ústavní stížnosti podané Melčákem zastupovaným Kalvodou, zdůrazňují, že se v poslední době údajně zintenzivnily vztahy mezi Kalvodou a Zemanem. Jenže Kalvodovy názory jsou konzistentní.
"Pokud máte na mysli můj návrat do mocenských a stranických funkcí, tak o to vůbec nejde. Ale za politické angažmá považuji i výkon advokacie. Občas se mi dostane výtky, že jsem svého času v barvách státu hrál, tak co mám teď na něj co žalovat. Jenomže stát, který jsem kdysi zastupoval, pro mne nebyl tím, kdo veřejně porušuje vlastní pravidla a zastrašuje občany, pokud se brání jeho zvůli," řekl Kalvoda Ekonomu.
Díky Melčákově stížnosti na veřejnosti zazářil i šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský. Desetiletý mandát bývalému politikovi ČSSD vyprší až za čtyři roky, takže na nějaké nové angažmá v politické roli (zvažována byla jeho kandidatura na post hlavy státu) je brzo. Také jeho vyjádření k této věci je více než opatrné. "Už dvakrát jsem přece prezidentskou kandidaturu odmítl," podotkl. To ale nevypovídá nic o tom, jak se zachová potřetí.

Dlouhý pro všechny
Jde ale v těchto dvou případech o skutečný návrat? Stanislav Balík, politolog z brněnské Masarykovy univerzity si to nemyslí. "Kalvoda je špičkový odborník na ústavu, Rychetský zase zastává vysokou veřejnou funkci. Je proto zcela přirozené, že se objevili v médiích. Ale celkově jde o optický klam. Žádná poptávka po návratu osobností z devadesátých let neexistuje. Pokud lidé teď něco chtějí, tak to jsou nové tváře," soudí.
Jsou i jiné názory. Protože když se najde silná osobnost a použijí se vhodné marketingové metody, dá se u veřejnosti přece jen vyvolat poměrně silná vlna sympatií.
"Mám na mysli stranu TOP 09. Takže je otázka, proč by se to nemohlo podařit i na levici," nevylučuje Lebeda úspěch budoucí Zemanovy strany.
Zemanovy přívržence neodrazuje fakt, že zájemi o jejich idol není nijak velký.
"Poptávka po racionálních osobnostech zůstává vysoká," komentuje v souvislosti s příští prezidentskou volbou Šlouf. Spoléhá se i na Zemanův radikalismus, třeba v letošním lednovém rozhovoru pro Ekonom si bývalý premiér postěžoval, že generaci polistopadových idealistů rychle vystřídali v politice lidé, kterým už nejde o hodnoty, ale pouze o "koryta, funkce a kšefty". A naznačil i lék: změnit volební legislativu tak, aby lidé mohli co nejvíce upravovat jednotlivé kandidátky.
Na dávné sympatie veřejnosti dnes navazuje i bývalý ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý (z politiky odešel roku 1997). V roli člena NERV se vyslovoval k nejdůležitějším tématům ekonomiky a do funkce eurokomisaře jej třeba předáci ODS na vrhovali už v roce 2003. "Bez komentáře," reagoval Dlouhý na přímou otázku našeho listu.
Po letech se opět mluví i o ekonomovi Martinu Kocourkovi, který se z křesla poslance ODS stáhl do čela dozorčí rady elektrárenské společnosti ČEZ. Nyní se o něm ale uvažuje jako o budoucím ministru financí. Nikoho lepšího na rozpočet a daně občanští demokraté nemají.
Naopak bývalý ministr informatiky Vladimír Mlynář se vrátil k politickému rozhodování zadními vrátky, bez ambice oslovit veřejnost.
Po rezignaci na jaře 2005 a následném šetření jeho role v kauze Testcom si jej už roku 2007 (jako vyšetřovaného) "vytáhl" jeho někdejší protivník Miroslav Kalousek na post poradce ministra financí a letos na jaře se tento někdejší mluvčí úřednické vlády Josefa Tošovského z roku 1998 stal šéfem poradců úřednického premiéra Jana Fischera.

Přátelské rady od Mlynáře
Ačkoli se v té době spekulovalo o Mlynářově vstupu do nové strany TOP 09, dosud se tak nestalo. "Odmítl nabídku, nechtěl vstoupit," řekl týdeníku Ekonom mluvčí TOP 09 Jakub Haas.
Potvrdil však, že Mlynář partaji na základě svých dobrých vztahů s předsedou přípravného výboru Karlem Schwarzenbergem poradensky vypomáhá.
Podobný vliv má i bývalý ministr pro místní rozvoj a později spravedlnosti Pavel Němec. Expředseda Unie svobody a současný úspěšný advokát se po skončení angažmá ve vládách vedených ČSSD stal poradcem na Úřadu vlády po Topolánkově nástupu.
"Za své služby jsem nebyl nijak honorován a smlouvu jsem měl jen na dobu vládního mandátu, takže můj odchod letos na jaře po svržení Topolánkovy vlády byl logický," uvedl Němec pro týdeník Ekonom.
Nenápadný politik, jehož v době působení na ministerstvu zviditelnil skandál "katarský princ" a později i kauzy "justiční mafie" a "obří účty za služební telefony", však s Topolánkem neformálně spolupracuje dál. Údajně s ním čas od času konzultuje právnické záležitosti.
Koho z bývalých politiků lákají k návratu do popředí veřejného zájmu vize a u koho jde jen o "druhou mízu" touhy vládnout a u koho o hmotné výhody, je samosebou zcela různé. A málo průhledné.
V každém případě tu takové snahy existují a není se čemu divit. Stát neprospívá a nabubřelost politiků kupodivu roste.

 

Jan Štětka, Josef Pravec

[ zpět ]