[ zpět ]

Příběh oranžového voliče

19.4.2010

Bydlí se ženou, která je na mateřské a malým dítětem v menším okresním městě ve zděděném rodinném domku. Ještě nedávno pracoval jako systémový analytik u místního výrobce telekomunikačního softwaru, vydělával slušné peníze, žena dostávala mateřskou a docela hezky a spokojeně si žili. Vydělával 15 000 čistého, žena mateřskou 3 630. Za 18 630 korun se u nás dá slušně žít. Shodou různých okolností jeho zaměstnavatel zkrachoval. Nepříjemné... Slušnou práci nesehnal a tak se rozhodl hledat ve větším nedalekém městě. Našel si práci hned, je to profík v oboru. Plat slušný - 38 tisíc. Na denní dojíždění to ovšem není, takže si musel pronajmout byt a domů jezdit jen na víkendy a jedenkrát v průběhu týdne, když bylo třeba ženě pomoci, a taky aby nebyla pořád s dítětem sama. Samozřejmě něco stojí stravování mimo domov . Zaměstnavatel mu dává stravenky, žena mu dává další jídlo s sebou, ale stejně se nevyhne občas nějaké restauraci. Ale práce ho baví, má skvělé výsledky, firma je s ním velmi spokojená a tak se daří.

Po měsící a půl a přišla první výplata - 26 600 korun na dlaň. Z toho okamžitě 10 000 korun za pronájem garsonky. Ještě za vodu, plyn, internet (tedy výpalné Telecomu) 2000. Soukromé jízdy domů a zpět 1 920 km, stojí jen na benzínu 4 800. Za různé další nutné poplatky, které by doma neměl, vydá asi tisícovku. Počítá, počítá.... A počítejme také. Makačka celý týden bez rodiny za 8 800? Žena bere mateřskou 3 630, jejich společný příjem je tedy 12 430 korun. Jak s tím vyžít? Jejich životní úroveň upadá.

Dává výpověď, odjíždí domů a přihlašuje se na Úřad práce. Jeho odměna činí 10 800 korun za celodenní hraní s dcerou. Protože se večer nudí, skládá známým pécéčka. Udělá tak jedno týdně. Na každém vydělá asi 2 000, tedy 8 000 měsíčně na ruku. Uvažoval, že si zřídí ŽL a začne se tím živit. Pak zjistil, že musí platit minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, dohromady asi 3 000 za měsíc. Minimální daň mu ukousne minimálně 840 korun měsíčně. Počítám, počítám... Z jeho vydělaných 8 000 mu tedy zůstane 4 160. Polovina? Tak dospěl k závěru, k čemu je vhodný ten formulář.

Podniká dál načerno, neplatí nic, zdravotní za něho platí stát a sociální pojištění nikdo. Stejně je k ničemu. Dostává 10 800 od Úřadu práce, 8 000 za služby přátelům, manželka 3 630, takže jejich celkový příjem je 22430. Letos si konečně dovolili dovolenou u moře a v zimě lyžování v Alpách. Minulý měsíc si vyřídili sociální příplatek na bydlení a na dopravu MHD, dcera má atopický ekzém a manželka ji musí vozit k lékaři. To udělá 3000 měsíčně, vydělávají už 25 430 čistého a koupili si hezkou Fabii na leasing.

A hodná paní na úřadě slíbila, že jim příplatek doplatí za rok nazpět: budou nové lyže a manželka si vyhlédla kožíšek. Jednou za půl roku se nechá na chvíli zaměstnat a pak hurá znovu na ÚP. No, ten měsíc se vždycky přežije....To víte, už si zvykl na svůj denní režim: v 10 ráno žena zajde pro rohlíčky do pekárny, po cestě koupí noviny (samé potěšitelné zprávy!), pak si chvíli hraje s dcerou a vyrazí někam na výlet, podle počasí - do přírody, na koupaliště, na běžky, do aquaparku. Jen ho občas přepadá splín a pak ho trochu mrzí, že jeho dvě vysoké školy, inteligence i schopnosti nejsou využity. Nemělo by to mrzet i tu paní na Úřadě? Ale brzy ho to přejde, vždyť se má tak dobře!

Když se vrátí z výletu, potká občas kluky z bývalé práce a pozve je na pivo. Jsou furt nespokojení, což chápu. Makají a stále jim nestačí peníze. A přitom je to tak jednoduché...

A prý budou volby. Půjde volit. A protože je obyčejný člověk, je jasné, komu to tam hodí. Jenom by pan Paroubek mohl ještě něco slíbit. Protože ti ostatní mu na jeho pěkný život chtějí sahat.

Fragmenty - Petr Paulczynski

[ zpět ]