[ zpět ]

Vysvětlení metody přepočtu

13.8.2009

Když ODS vyhraje nad ČSSD jen těsně, může se snadno stát, že na poslanecké mandáty vyhraje „poražená“ levicová strana. Tak zní jeden z hlavních paradoxů volebního systému České republiky. I když jde o systém poměrný, strana s nejvíce hlasy může skončit druhá.

VOLEBNÍ KALKULAČKA - ZKUSTE SI SLOŽENÍ SNĚMOVNY ZDE

Záhadný d’Hondt

Příčinou může být i to, že volební řád vznikl do značné míry náhodně počátkem desetiletí. Tehdy se snažily velké strany ODS a ČSSD posílit většinové prvky tím, že rozdělí osm stávajících volebních krajů na pětatřicet a zároveň zavedou nový model přepočtu hlasů na mandáty. Ovšem ústavní soud některé části nového volebního zákona zrušil a tak zůstalo 14 krajů s d’Hondtovou metodou.

D’Hondt svého času vymyslel model, podle kterého se počet hlasů pro každou stranu postupně dělí číselnou řadou, v českém případě to je řada přirozených čísel 1,2,3,4,5… Získá se tak tabulka, kde se mandáty postupně přiřazují k nejvyšším dosud volným číslům. Až v minulých volbách poznaly strany na vlastní kůži úskalí systému, který s korekcemi Ústavního osudu zavedly.

Jak pravice o vítězství přišla

ODS a další dvě pravicové strany získaly o 202 tisíce, tedy o 3,7 procenta platných hlasů víc, přesto měly stejně mandátů jako spojená levice. Důvodem je pravidlo, podle kterého v d’Hondtově systému vydělávají vítězové. Největší bonusy získávají obvykle strany, které mají přes 20 procent hlasů. Před třemi lety získala například ODS za 35 procent hlasů 81 mandátů. Na jednoho poslance tak stačí méně, než půl procenta. Hůře už na tom jsou ti, kdo mají mezi 10 a 20 procenty: třeba komunisté získali za 13 procent hlasů 26 poslaneckých křesel. Za půl procenta jeden mandát.

Ovšem získat pod deset procent znamená pro stranu riziko, že dopadne jako při posledních volbách zelení. Na jeden mandát bylo třeba procento hlasů.

Čtyři velké kraje a dva trpaslíci

Příčina tkví v rozdělní země na 14 volebních krajů. Existují čtyři kraje, konkrétně Praha, Střední Čechy, Jižní Morava a Ostravsko, kde se rozděluje přes dvacet mandátů. Tyto regiony zpravidla rozhodují volby. Minule rozhodla Praha, kde ODS měla o osm víc mandátů než sociální demokraté. Ve zbytku republiky vyhrála o jedno křeslo ČSSD. Až patnáct hlasů se dělí v Ústeckém kraji, v dalších sedmi se volí deset až dvanáct poslanců. Na Liberec pak zbývá obvykle jen osm a na Karlovy Vary pět mandátů.

Strana se ziskem pod deset procent nemá nejmenší šanci uspět v Liberci a ve Varech, v dalších sedmi krajích pak jen v tom případě, že jde o stranické pevnosti.

Co prospívá levici

Pro levici může hrát ve volbách ještě jeden efekt. Při těsných rozdílech ve výsledcích se silným stranám vyplatí, když mají voliče pokud možno rovnoměrně ve všech krajích. To je právě případ sociálních demokratů a komunistů. Ve volbách, kde prohraje s ODS o procento, může ČSSD získat třeba o dva poslance navíc. Pokud se nezmění volební chování moravských regionů, ODS si takové naděje dělat nemůže.

V minulých volbách ovšem vyhrála ODS nad ČSSD o 3 procenta a zmíněný efekt se nemohl projevit. ODS potřebovala na jeden mandát 23 364 hlasů, ČSSD o jeden méně.

U malých stran se ovšem naopak vyplácí, když se voličstvo soustředí jen v některých krajích. Lidovci se svou jihomoravskou základnou získali naposledy jen o necelé procento víc, než zelení, měli ovšem o sedm víc mandátů.

Proč se spletl Paroubek

Úskalí systému ale poznala při minulých volbách také sociální demokracie. Výsledky mohou překvapit, protože mandáty se krajům přidělují v každých volbách podle účasti. Před třemi lety cca hodinu před sečtením všech hlasů uvěřil předseda Paroubek, že volby získala levice se 101 poslancem a předstoupil před kamery s vítězným „únorovým“ projevem.

Během dalšího sčítání se ovšem sešlo víc hlasů v Jihočeském kraji, který tak přebral jeden mandát z Olomouce. Na Hané by získali poslance bez problémů sociální demokraté, naopak v jižních Čechách ODS na poslední chvíli mocně posilovala. Nakonec získala poslední mandát na úkor ČSSD o 402 hlasů. Přišly vesměs ze zastupitelských úřadů, kde volili zahraniční Češi, kteří byli zařazeni pod jihočeský volební kraj.

Víc účinné preference

Volební reforma z roku 2000 omezila právo voličů měnit stranami určené kandidátky. Namísto čtyř preferenčních hlasů zůstaly jen dva. Na volební listině se směl posunout jen kandidát, který získal od krajských voličů své strany nejméně sedm procent preferencí, když dříve stačilo pět procent. Před třemi lety tak do sněmovny pronikli čtyři komunisté, kteří byli na nevolitelných místech: Exner, Bebarová-Rujbrová, Halíková a Koníček.

Získat sedm procent preferencí u velkých stran je prakticky nemožné. Minule šlo o naprosté výjimky. Pavel Ploc (ČSSD) to dokázal v Libereckém kraji a Alena Páralová (ODS) na Pardubicku. Lidé z nižších míst kandidátky dostanou opět větší šanci v nadcházejících volbách. Voličům se totiž vrátí možnost označit čtyři jména a postup na kandidátce znovu zaručí pět procent preferenčních hlasů.
 

Autoři: Petr Holub, Red Graf

[ zpět ]