[ zpět ]

Euroskeptlcké Lipany

7.5.2009

Tvůrce zahraniční politiky končící vlády, vicepremiér
Alexandr Vondra, miluje srovnávání s husity. Nechuť
své strany k Lisabonské smlouvě vysvětloval právě reformační
tradicí, dědictvím heretiků, kteří se vzepřeli Svaté
říši římské. Včerejšek proto přinesl stylovou pointu: Lisabonská
smlouva prošla jen díky tomu, že umírnění »husité« porazili
radikály. Včerejšek jsou euroskeptické Lipany.
Doktor Vondra je v této paralele s Divišem Bořkem z Miletína,
vůdcem panské jednoty, který se v zájmu míru přidal
k vítězícímu hlavnímu proudu. Panská jednota znala husitskou
taktiku a používala podobné zbraně; o to mohlo být vítězství
hladší. Novodobí »táborité« (senátoři Oberfalzer, Kubera
nebo Liška) neměli šanci, většina už nechtěla čekat.
Co Češi svým husitským odporem získali? Přišel čas si to
říct na rovinu: Nic. Nevyjednali pro sebe žádné mimořádné
ústupky jako Irové. Veškerým ziskem je stvrzená pověst heretiků,
jejichž výhrady má Svatá říše bruselská brát vážně -
až se po čase začne tvrdit, že i Lisabon se přežil a že potřebujeme
novou smlouvu s ještě těsnější a hlubší integrací.
V české národní mytologii měly a mají Lipany pověst národní
tragédie (a euroskeptičtí »sirotci« používají obdobně
katastrofickou rétoriku). Dlužno říct, že historik Josef Pekař
považoval Lipany za šťastnou událost, díky níž »byl poté v naší
zemi konečně obnoven pořádek«. Tak či tak, bitva vedla
k západnímu oslabení radikálů a jejich politické marginalizaci.
U euroskeptiků se ještě uvidí v evropských volbách, ale
vyhlídky Klausových »sirotků« vypadají bledě.
Lipany nebyly úplný konec. Jan Roháč z Dube se opevnil
na své tvrzi a vzdal boj až o tři roky později. Jeho novodobý
nástupce na Hradě se sice rád tváři jako bojovník a žije v době
nekonečně laskavější, ale tipujeme, že délku Roháčova
odporu nepřekoná.

Tomáš Němeček, Hospodářské noviny

[ zpět ]