[ zpět ]

Politici a etika

9.7.2009

Nedávno skončené volby do Evropského parlamentu byly pod drobnohledem médií snad ze všech stran. Četli jsme o vítězích a poražených, o průběhu a charakteru kampaně a o budoucnosti našich europoslanců.

O čem se moc nemluvilo, nemluví se o tom obecně, je etika politiků.

V době vrcholící volební kampaně se na území Čech a Moravy konalo velké množství pietních aktů. Většinou souvisely s koncem druhé světové války, ale také s protikomunistickým odbojem, s genocidou Židů. Jezdívám na tyto obřady pravidelně každý rok, považuji za důležité připomínat si klíčové okamžiky našich novodobých dějin. Kromě úcty k padlým a symboliky pro náš národ vnímám možnost položit věnec jako vyjádření sounáležitosti s životními postoji těch, kteří vedli své životní zápasy před mnoha lety a nevedli je špatně. Proto máme být dnes na co hrdí, máme na co vzpomínat, proto si můžeme vážit sami sebe.

S velkým překvapením a údivem jsem si letos všimnul, kolik politiků, kteří dříve o jakýkoliv pietní akt ani nezavadili, se letos na těchto shromážděních ukazovalo. Je to jasné. Byly volby, probíhala kampaň, a tak se tento, v podstatě hyenismus, hodil. Těmto politikům nikdy, ani letos nešlo o vyjádření úcty. Ale všimli si, že na vybrané ceremonie přijíždí televizní štáby a televizní kamery,a tak se pro některé kolegy stalo vyjádření úcty a vzpomínka jen dalším z řady předvolebních mítinků.

Mně osobně přijde tento přístup neetický. Ale co je to proti jiné události, která se odehrála v samém závěru volební kampaně. To předák českých a moravských komunistů přišel s návrhem zakázat České televizi pořad. Šlo o cyklus dokumentů o Miladě Horákové, významné političce popravené komunisty. Samozřejmě je zcela absurdní, že komunista žádá stažení pořadu o komunistických zločinech. Co je ale absurdnější, že si to vůbec může dovolit. Etika politiků se dostala na tak nízkou úroveň, že tento pokus o cenzuru, tento komunistický pokus o rehabilitaci zločinného režimu získal právo na existenci.

Jsem přesvědčen, že kdyby slova politiků vážila více, kdyby některé skutky politiků nebyly pořád dokola zahlazovány, kdyby selhání politiků nebyla bagatelizována, nikdy by se komunisté neodvážili se svým návrhem zakazovat pořady v televizi veřejné služby přijít.

Říká se často, že jaká je politická kultura v zemi, takový je národ. Já s tímto tvrzením nemohu zcela souhlasit. Ano, politici nejsou Marťané spadlí z nebes, skutečně vyrůstáme z podhoubí tohoto národa, ale je zřejmé, že snahy některých politiků dosáhnout za každou cenu svého, tedy vítězství, vedou k osobním selháním, k neetickým krokům a činům. Ať už jde o sliby nesplnitelného nebo zneužívání přirozených lidských obav.

Z našich volebních kampaní se vytrácejí témata a jsou nahrazována egoismem touhy po moci. Po moci za jakoukoliv cenu. Laskavý čtenář tuší, kterým směrem se ubírají moje úvahy. Bylo by přímočaré napsat tu dvě, tři, čtyři jména. Neudělám to. Jde mi o etiku politiků obecně, jde mi o to, aby se do vztahů politiků a občanů a politiků navzájem vrátily ideje, vize a vůle. Nikoliv jen vůle získat moc.
 

MUDr. Přemysl Sobotka, předseda Senátu PČR a senátor za Liberecko

[ zpět ]