Karel Janeček však není jenom geniální burzovní obchodník. Karel Janeček má své sny. Jako mecenáš podporuje dobré nápady a boj proti korupci. Učí finanční matematiku na Karlově Univerzitě v Praze. Má také své sny politické.
Karel Janeček nebyl nikdy členem žádné strany, ale domnívá se, že by místní politiku mohl uzdravit. Za tím účelem vytvořil návrh „ Demokracie 2.1“. Podle jeho představy by každá strana dodala dva kandidáty v 81 obvodech a lidé by mohli rozdělovat čtyři kladné hlasy politikům oblíbeným a kromě nich i dva záporné hlasy politikům neoblíbeným. Voliči by si tak podle něj vybrali ty nejlepší, zato by zcela jasně vyřadili extrémisty a takzvané „zlojedy“.
Žel, Karel Janeček vůbec nepočítá s tím, že politické strany jsou především velkými skupinami lidí, které spojuje společný zájem. Voliči tak dávají hlas velkému týmu, který má určitý program. Lidské sympatie a popularita jsou žádoucí, ale pro naplňování politického programu ne vždy rozhodující. Emoce zde hrají větší roli, než rozum. Přiznejme si, že tento systém by v Německu nedokázal zabránit nástupu Hitlera k moci. U nás by vedl patrně k eliminaci dominantních stran na pravici (ODS) i levici (ČSSD). Naopak by posílil pozici středového KDU – ČSL i Babišova hnutí ANO. Výrazně by potlačil politickou polarizaci.
Byly doby, kdy v Praze vyhrávala “tenisová raketa“ Václava Klause a Janečkův systém by tomu nedokázal zabránit. Patřilo to k tehdejší politické atmosféře. Dnes naopak všude vítězí „Babišovi koně“ a nálada ve společnosti nevěští, že by tomu v příštích letech mělo být jinak. Změna volebního systému by možná přinesla jiné přepočítání hlasů, ale společenské problémy by to nevyřešilo. Naopak, díky ztrátě polarity by se mohl na delší dobu zakonzervovat stav „politicky mrtvých vod“.
Karel Janeček to myslí upřímně, ale jedná se o návrh autistický. V politické psychologii platí jiná pravidla než při sestavování burzovních vzorečků. Sebelepší osobnosti se nedomluví, pokud nemají dar konsenzu. Na ten však žádné vzorečky vymyšleny nebyly. Ani nemohou. Musíme tedy Karla Janečka obdivovat za jeho genialitu matematickou a soucitně ignorovat jeho jednoduchost politickou. Dokud sám nevstoupí do politiky, nepochopí, že politické algoritmy jsou nevypočitatelné a nevyzpytatelné.
Minulé příspěvky politické pedagogiky byly publikovány v těchto termínech:
MUDr. Vít Šlechta
