[ zpět ]

Rozlišujme mezi politiky

1.10.2009

Naše země prochází složitým obdobím. Hospodářství zažívá důsledky světové ekonomické recese. A stabilita české politické scény je jen vzdáleným snem odpovědnější části politického spektra.

Mluvilo a mluví se o ústavní krizi, média se předhánějí ve výzkumech vypovídajících o ztrátě důvěry veřejnosti v politiky, politici jsou pranýřováni, jsou neoblíbení a lidé jim podle průzkumů nevěří.

V březnu, uprostřed dobře rozjetého českého předsednictví EU, se Jiří Paroubek a jím ovládaná ČSSD a KSČM rozhodli za pomoci některých koaličních zneuznaných poslanců vyslovit nedůvěru vládě. Po tomto netaktickém – z hlediska Evropy – a destruktivním – jak se nyní ukazuje – kroku nenásledoval žádný plán „B“, žádný návrh řešení. Jiřímu Paroubkovi nešlo totiž o nic jiného než o osobní ambici svrhnout za jakoukoliv cenu Topolánkovu vládu. Byl to negativistický a egoistický krok, v jehož realizaci možná zpočátku nevěřil ani sám jeho strůjce.

A tak právě v té chvíli naše země nakročila k nekončícím tahanicím o termínu nových voleb. Přesto se většina demokratických stran, tedy nově vzniklá TOP 09, KDU-ČSL, ČSSD a ODS, domluvily na relativně rychlém řešení. Začaly se chystat předčasné sněmovní volby v říjnovém termínu. Ale zasáhl Ústavní soud na podnět sociálnědemokratického poslance
Melčáka. Musím zdůraznit, že závěry nálezu Ústavního soudu respektuji, ale nemohu se zbavit dojmu, že v jeho osudovém rozhodnutí je cítit jakýsi právní purismus, tedy absence pohledu na zájmy země, na probíhající krizi, a naopak je cítit ambice osobovat si, co je a co není tzv. „tvrdé“ jádro ústavy, a tak se s nadsázkou stát politickou silou.

Na druhou stranu, Ústavní soud vydal svůj nález a bylo nutné začít jednat podle nové skutečnosti. Byli to především představitelé ČSSD, kteří v tuto chvíli začali roli Ústavního soudu zpochybňovat, kteří – v rozporu s ústavou – navrhovali závěry soudu ignorovat. Chtěli předčasné volby v původním říjnovém termínu. Je nutné připomínat, kde se podobné nápady rodily.

Nicméně opět vznikla dohoda demokratických stran. Předpokládala rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání nových předčasných voleb. Další věci jsou notoricky známé. Jiří Paroubek v den, kdy se sněmovna měla rozpustit, oznámil, že jeho strana odstupuje od všech dohod.

Socialisté flagrantně porušili všechny politické gentlemanské dohody, cynickým způsobem si pohráli se všemi občany České republiky, osobní mocenské zájmy Jiřího Paroubka a jeho nohsledů vzaly jako rukojmí zájmy státu, pověst České republiky a neváhám napsat, že na naši zem spáchaly atentát. Je to krok, který nemá obdoby a lze jej snad srovnat jen se stalinsko-gottwaldovskou politikou síly a zastrašování.

Současnou situaci nezavinili všichni politici šmahem. Ale naházet politiky různých stran a různé míry zodpovědnosti „do jednoho pytle“ se hodí právě těm nezodpovědným, nestátotvorným. V obecné deziluzi se lépe schová jejich populismus a bezcharakternost.

A jsme na začátku. Tam, kde není schopnost zemi v obtížné situaci vést, je cítit neukojitelná touha po moci a manévrování. Aby bylo jasno. Nedělím touto linkou strany na dobré a špatné. Odděluji pouze zodpovědné a špatné politiky.

Ti první musejí vyvracet mýty o své neschopnosti. Těm druhým na pověsti nezáleží.

Ti první hledají řešení schůdná pro celou zemi a pro její zdravou budoucnost. Ti druzí hledají cesty, jak najít výhody pro sebe. Ať to stojí, co to stojí. Nehledejme vinu současného stavu ve všech politicích. Hledejme ty, kteří s námi se všemi hrají své falešné hry a nenabízejí řešení.

MUDr. Přemysl Sobotka, předseda Senátu PČR a senátor za Liberecko

[ zpět ]