[ zpět ]

TOP 09 a ČSSD stále více „proevropští“?

11.2.2012

Petr Nečas se na jednání EU nepostavil do „jednotného zástupu kývalů Německa a Francie“ a vysloužil si za to kritiku TOP 09 a ČSSD. Opět se podle známého bruselského scénáře vytváří mediální báchorka o tom, jak se „ten, kdo stojí opodál“ vyřazuje z „hlavního proudu EU“. A to stojí za několik poznámek.

Stanovisko ministra zahraničí Schwarzenberga je z mého pohledu jenom pokusem se vymezit vůči politice ODS. Je otázkou, zda se tato politika TOP 09 vyplácí. Ministři za TOP 09 z toho sice dělají principiální záležitost jejich pozitivistického pohledu na EU. V praktické politice se mi jeví situace pro TOP 09 ne zcela příznivá. V posledních měsících popularita TOP 09 spíše stagnuje, ne-li klesá a ODS poněkud posiluje. Z toho by zřejmě bylo možné vyvodit, že obezřetnější postup v záležitostech dluhové krize, který prosazuje ODS a premiér Nečas nachází u pravicových voličů více pochopení. Vůbec se přitom nejedná o „antievropanství“, jak o něm ráda spekuluje část TOP 09 a zejména vedení ČSSD.

Postoj ČSSD je přitom ještě více pokrytecký než TOP 09. Je přeci zřejmé, že zpřísnění rozpočtové politiky z hlediska tak zvaného „přebytku“, který by schvaloval Brusel, má několik vad na kráse. Přebytek nebo vyrovnaný rozpočet lze samozřejmě vytvořit zcela imaginárními tahy na stranách příjmu i výdajů státního rozpočtu. Pokud se do něho nezapočítávají platby dluhové služby, je tak zvaný „vyrovnaný rozpočet“ zase pouhou mediální fikcí. ČSSD by proto v případě přístupu na podmínky diktované velkými hráči EU byla v situaci, kdy by musela razantně zvyšovat daně. Protože zvyšování daní korporacím formou vyšší procentní sazby nic automaticky nepřináší (pokud firma úspěšně optimalizuje svůj hospodářský výsledek), jedinou možností jsou obecně vyšší daně z příjmů (nejen bohatým, ale všem) a vyšší sazby DPH. Jen tím lze reálně zvýšit příjem státního rozpočtu. ČSSD by tak v případě schválení bruselského návrhu finanční disciplíny států EU byla v daleko obtížnější situaci než dnes, protože by v případě vládní odpovědnosti musela dělat jinou politiku, než pro jakou nyní pléduje.

Nezapomeňme navíc, že „mlčící většina“ z 25 států EU, které na návrh přistoupily, je ve svízelné či katastrofické hospodářské situaci, jako již tolikrát zmiňované Řecko. Je možné velmi dobře spekulovat o tom, že případný nesouhlas s návrhem Bruselu by byl po zásluze potrestán tím, že by se zkomplikoval přístup Řecka k úvěrům ECB nebo MMF. Proto se lze oprávněně domnívat, že souhlas států „jižního křídla“ EU je spíše vynucený než pozitivně akceptovatelný vedením těchto států. V dobách těsně před nástupem finanční a poté ekonomické krize z let 2008 a 2009 se bruselská politika zaměřovala na posilování integrace formou nových integračních norem včetně pověstných žárovek. Toto šílenství dnes vlivem aktuálních ekonomických problémů států EU i celé Evropy (ano, je to celá Evropa, která má problém!) ustoupilo a bylo nahrazeno pokusy unifikovat hospodářskou politiku Evropy. Obávám se, že právě tato koncepce není řešením ale pouze zastřením hlavního problému. Evropa je obecně řečeno „líná“ a málo ochotná slevit ze svého blahobytu vybudovaného na dluh. Tam je jádro pudla. S tím se obtížně vyhrávají volby. A to je důvod současných tanečků tandemu „Merkozy“.

 

[ zpět ]