[ zpět ]

Z čeho platit vodovod

31.12.2010

Problém financování provozu a zejména investic v obcích je dlouhodobě neřešený a přivádí starosty menších obcí k šílenství. Veškeré větší investice se provádějí pouze formou dotací na určité stavby a projekty. Tím je dáno, že starosta je postaven do pozice žadatele či spíše žebráka, který umlouvá úředníky ministerstva, aby mu dali peníze na obecní vodovod. Musí vyplnit stohy nesmyslných papírů, vzít na pomoc (a zaplatit!) firmu, která mu zpracování, podání a čerpání zajistí.
Mašinérie úřednictva je tím blahosklonným dobrodějem, který uvážlivě a po zralé úvaze (určitě ne na základě nějakého úplatku…) nakonec peníze přidělí. Jistě vybírá projekty nejdůležitější a obecně nejprospěšnější.
Ministr Ivan Fuksa slibuje, že vláda udělá alespoň částečnou nápravu:
Do budoucna je však potřeba hledat nový model, jak zajistit financování obecních výdajů a odstranit jeho současné problémy. Občané malých a středních obcí jistě přivítají, že vláda chce v novém zákoně o rozpočtovém určení daní snížit současný nepoměr mezi nejbohatší Prahou a nejchudšími obcemi v daňových příjmech na hlavu. Nyní se jedná asi o čtyřnásobný rozdíl, v budoucnu by se měl zmenšit asi na dvouapůlnásobek. K tomu by mělo pomoci zrušení některých administrativně náročných dotačních programů a jejich převedení do daňových příjmů. Další prostředky, minimálně stovky milionů korun, by mělo do obecních rozpočtů přinést zdanění hazardu…………….Konečně je třeba připomenout, že rozpočty obcí pozitivně ovlivní i zvýšení poplatku za vynětí ze zemědělské půdy, které bude účinné již od příštího roku. Vidíme tedy, že vláda se snaží hledat další zdroje pro rozvoj na místní úrovni i přes nutnost úspor ve všech oblastech veřejných financí.
Tolik citace. Já bych však přidal do úvahy ještě jedno související téma v oblasti daní. Nestálo by za úvahu, kdyby byly daně směřovány do příjmové položky krajů a povřených měst na úkor centra? Představme si zásadní reformu, kde si občané u státu objednají ty nejdůležitější služby a zbytek přenesou na kraje. Stát může zajišťovat bezpečnost, přiměřenou obranu země, diplomacii, páteřní síť komunikací…a to by asi tak mohlo stačit. Na to by se (po důkladném spočítání) vyčlenilo 20% z vybrané částky na daních. Vše ostatní mohou zajišťovat kraje, na které vidí občané daleko lépe. Jsem si jist, že zdravotnictví, školství nebo regionální rozvoj by si kraje zvládly řídit bez tísícihlavého ministerstva.
Jako velmi inspirativní v tomto ohledu je systém německý i švédský. Čím méně mezičlánků bude mezi daňovým poplatníkem a praktickým využitím daňových prostředků na konkrétní záležitost, tím menší prostor pro korupci. Nebude-li mocné ministerstvo rozhodovat o přidělování peněz na jednotlivé projekty, nebude existovat důvod pro nějakou formu lobbování za onen projekt.
Dnes je šance alespoň na mírnou změnu a dle Fuksy jí přináší nový zákon o rozpočtovém určení daní, který stanoví klíč k rozdělení daňového výnosu mezi stát, kraje a obce.
 

[ zpět ]