Divadlo Na Fidlovačce, Praha, 17. května 2010

Projev předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky na smutečním rozloučení s JUDr. Otakarem Motejlem

Vážení pozůstalí, dámy a pánové, vážení hosté,

věřte, že se mi zde hovoří dvojnásob těžce, protože poslední rozloučení s dr. Otakarem Motejlem pro mne není jen společenská povinnost, vycházející z mé ústavní funkce, ale především rozloučení s člověkem, kterého jsem dobře znal, kterého jsem si vážil a v jehož milé společnosti při jeho neodmyslitelné cigaretě jsem se vždy cítil dobře.

Byl jsem si také vědom sympatického faktu, že se zapsal do dějin českého Senátu dávno před jeho obnovením, protože v dobách komunistického režimu obhajoval budoucí senátory Alexandra Vondru, Josefa Pavlatu či Jana Rumla.

Také funkce českého ombudsmana měla dosud štěstí v tom, že prvních deset let její existence je spojena s osobou JUDr. Otakara Motejla. Tento zkušený a hluboce lidsky zralý muž s velkým právním vědomím nám měl opravdu co nabídnout. Zkušenost soudce i obhájce nespravedlivě stíhaných disidentů spolu s působením ve funkci ministra spravedlnosti byly při jeho charakteru a stejně tak životním nadhledu a nezbytném smyslu pro humor tím nejlepším amalgámem, z kterého se dá tato významná funkce vytvořit a dát jí smysl.

Slova, že nám dr. Motejl bude velice chybět, nejsou jen pouhou zdvořilostní frází, ale hořkou pravdou. Lidí s jeho klidem a nadhledem, kterým je navíc cizí jakákoliv populistická demagogie a mocichtivost, bude bohužel vždy nedostatek.

Čest jeho památce!