Události posledních dní, které jsou spojeny s aktivitami sítě mezinárodního terorismu, opírající se v drtivé většině o extremisty z řad muslimských fundamentalistů –pokus dopravit výbušniny do USA či francouzskému prezidentovi spolu s výbuchem na švýcarském velvyslanectví v Aténách a nálezem další výbušniny na velvyslanectví Bulharska a Ruské federace – opět dokázaly, že boj se sílícím mezinárodním terorismem nelze ukončit. Kromě odsouzení teroristických aktivit bych zároveň rád odsoudil i snahy části české politické scény, která si vážnost této problematiky stále neuvědomuje a dokonce své krátkozraké názory populisticky zneužívá v ovlivňování české veřejnosti při své kritice aktivit Armády České republiky v zahraničních misích i dalších snah o obranu ohrožené euroatlantické civilizace. V zemi, která zažila mnichovský diktát v září 1938 a sovětskou okupaci v srpnu 1968, je tento druh politiky věčných ústupků a kapitulací dvojnásob škodlivý. Rád bych proto podpořil všechny snahy o realistický pohled na tuto závažnou problematiku, která si zákonitě vyžaduje místo podpory pasivity a pštrosí politiky aktivní odpor ke všemu, co ohrožuje svobodu, demokracii a elementární lidská práva.