V roce 2007 vytvořila EU nový fond, řečený globalizační. Dočasný nástroj, jak "nově" přerozdělovat peníze, slouží především velkým společnostem ve "starých" členských zemích. Původně dočasný fond má být prodloužen na nekonečno, původní "protiglobalizační" zaměření má být nahrazeno "protikrizovým". Ve skutečnosti jde především o propagandu.

Byl to český komisař Špidla, kdo v roce 2006 navrhl vytvoření nového fondu EU. Zaměřením fondu mělo být snížení následků globalizace, tedy zjednodušeně pomoci lidem, kteří v EU ztratili práci, protože jejich podnik v rámci globalizace přesunul výrobu mimo EU.

Od samého počátku provází globalizační fond značné pochybnosti. Zpočátku malý zájem, od samého počátku podezření, že je fond využíván ne pro případy, kdy se výroba přesouvá mimo EU, ale pro případy jiné.

Na prvním místě je přesun výroby v rámci zemí EU. Zatím co v jedné členské zemi výroba končí a podnik žádá o dotace z globalizačního fondu, v jiné členské zemi stejný podnik výrobu otevírá a čerpá dotace na vytvoření nových pracovních míst.

Na druhém místě je podezření z podpory podniků, které netrpí globalizací, ale tím, že nejsou schopny obstát v mezinárodní konkurenci. Příkladem je textilní výroba, která je prostě v EU nákladnější, nemůže konkurovat výrobě v jiných zemích a všechny dotace jsou jen nesmírně drahým odkládáním řešení.

Další pochybností je velice nerovnoměrné čerpání z globalizačního fondu, kdy jsou rozdíly mezi příspěvkem na jednu osobu rozdílné více jak desetinásobně.

Praxe navíc ukazuje, že o příspěvek z globalizačního fondu nežádají slabé a krachující podniky, ale právě naopak podniky velice silné a úspěšné.

Pochybená je sama podstata globalizačního fondu. Jde o typický příklad nepravé solidarity. EU bere peníze úspěšným, část z nich spotřebuje na svůj provoz a zbytek rozděluje podle vlastních pravidel. Nedává však těm, kdo jsou slabí či znevýhodnění. Globalizační fond pod zástěrkou solidarity bere úspěšným a pomáhá těm, kdo v otevřené a rovné soutěži neuspěli. A tak úspěšní namísto aby svůj podnik rozšiřovali, odevzdávají část svého výdělku těm, kdo neuspěli, ačkoli měli stejné šance.

V roce 2009 rozhodla EU, vystrašená hospodářskou recesí, o možnosti čerpat z globalizačního fondu nejen v případě, kdy se podnik přesunuje, ale i v případě, kdy podnik propustil zaměstnance v důsledku krize. Této možnosti využila další skupina neúspěšných a nyní čerpají přibližně tři čtvrtiny žadatelů z důvodu krize a jen jedna čtvrtina z důvodu globalizace.

Evropský parlament ve čtvrtek 29. září 2011 hlasoval o možném prodloužení a navýšení globalizačního fondu a o možnosti dále z něho čerpat v souvislostí s hospodářskou krizí.

EU staví svou popularitu až příliš často na rozdělování cizích peněz podle vlastních pravidel. Pro politiky je vždy velice lákavé rozdělovat peníze, nejlépe pro své vlastní voliče. Jak snadné je zapomenout na to, že jiným jsme ty peníze nejprve museli sebrat. Možná to nebyli voliči těch, kdo pro další a další přerozdělování ve Štrasburku opět hlasovali.

P. S. poslanci ODS hlasovali vždy proti.

MUDr. Milan Cabrnoch, člen regionální rady, předseda oblastního sdružení a poslanec EP