Vážené dámy a pánové, vážení přátelé a členové ODS,
obracím se na vás jako uchazeč o nominaci pro prezidentské volby v dresu Občanské demokratické strany.
Stejně jako každého politika, i mě formovala moje vlastní historie. Významně mě ovlivnili rodiče, sport, ke kterému jsem byl vždy veden. Nikdy nezapomenu na březen 1953, smrt Stalina a pár dní na to Gottwalda.
Dalším mezníkem mého života byl rok 1968, konec mých vysokoškolských studií a především sovětská okupace s tanky, mrtví a ranění v Liberci.
Významný je pro mě rok 1989 a pád komunistického režimu, dále rok 1991 kdy Václav Klaus vytvořil na zbytcích Občanského fóra Občanskou demokratickou stranu. A potom rok 1996, vstup do vysoké politiky v Senátu.
Tato země toho pozitivního, navzdory své velikosti a vnějším vlivům, dokázala hodně. Není důvod v tom nepokračovat. Rozhodně odmítám alternativní cesty, které vždy skončí u nějaké nové formy totality.
Mohu vás ujistit, že jako vyznavač parlamentní demokracie uznávám plně roli politických stran v tomto systému. Jestliže byli se stranami spojeni tak významní čeští demokraté a prezidenti jako T. G. Masaryk a Edvard Beneš, tak proč by tomu mělo být dnes jinak.
Vím, že principy, které jsem v dresu ODS v souladu s jejím programem po dlouhou řadu let hájil, mají pro tuto zemi a její občany stále smysl.
Budu vždy nápomocen všemi silami všem občanům České republiky, kteří si přejí suverenitu České republiky v rámci soustátí Evropské unie. A nechtějí nelehkou historii České republiky zbrkle utopit v byrokratické pseudofederaci socialistického střihu, která není schopna zajistit racionální a funkční evropskou bezpečnostní, energetickou a zemědělskou politiku. A místo toho zaplavuje lavinou nesmyslných směrnic a nařízení.
Chci podporovat i snahy o vyrovnaný rozpočet republiky, protože na dluh se dlouho žít nedá.
K tomu patří i úsilí o zklidnění současné politické situace v zemi a o návrat důvěry k základům demokratické kultury. Tak dlouho a urputně se všichni na každém kroku oháněli pyramidou lidských práv až zapomněli, ke své neskonalé škodě, na nezbytnost občanských povinnosti a zvyklostí.
Vzorem by měl být v neposlední řadě také prezident republiky – člověk pevných zásad a názorů, bez minulosti zašpiněné členstvím v komunistické straně či bez upřímného a zakořeněného vztahu k této zemi a jejím občanům. Čekají nás těžké zkoušky a nemůžeme si dovolit preferovat kandidáty podle hesla „nic nedělal – nic nezkazil.“
V životě jsem dvakrát přísahal, jednou jako lékař při promoci, jednou jako senátor na ústavu že budu pomáhat lidem. Toho se také celý svůj život držím.
Věřím, že spolu můžeme pro tuto zemi udělat to, co budeme zítra potřebovat.

Děkuji vám za váš hlas,
MUDr. Přemysl Sobotka